1. Volání z Kanaánu.
"Trable v Tularoosa Creek" - volání, po kterém zamrazí každého osadníka z Kanaánu. Každý kdo vyrostl v této odlehlé, zapadlé bažinaté krajině mezi Tularoosou a Černou řekou, otočí koně a cvalem se vrací - ať už ta slova zaslechl kdekoliv.
Zašeptala mi je stará, vrásčitá černoška a zmizela jak závan větru na prázdné ulici. Jakými utajenými cestami se k ní dostalo a proč to řekla právě mě, nevím. Ale byla vyřčena. A vyslyšena.
Jestli jsem pochopil? To je otázka. Kdokoliv od Černé řeky nesmí tohle varování brát na lehkou váhu. Z toho plyne jediné - staré třenice a vády znovu procitly. Z hloubi džungle a bažin vybublala nenávist jako dehet. A starobylé zlo znovu vystrčilo svoje chapadla mezi letité porosty cypřišů. Z osady, která se rozkládal na březích Tularoosy ještě před příchodem prvních osadníků, vylétají noční poslové strachu. Zase! Staré hrůzy ožívají a temnota rozpíná svá křídla nad krajinou.
S každým dalším otočením lopatkových kol říčního parníku se New Orleans vzdaloval. Neviditelné, ale o to pevnější pouto, které každého dospělého muže spojuje s Kanaánem zapulzovalo v mém vědomí. Kdykoliv zatne zlo své spáry do mého kraje, ozve se spolehlivě.Naposledy se tak ozvalo před půlstoletím. Kdy se nás uprostřed džunglí a mechem porostlých zákoutí snažilo rozsápat na kusy.
I ten nejrychlejší říční člun se vlek hlemýždím tempem při zdolávání velké řeky a jejích ramen. Moje obraznost mi kreslila hrozné obrazy, než jsem vystoupil na molu v Sharpsville. Tam jsem si v Bucknerových stájích vyzvedl koně. Který je tam dle staré tradice připraven ve dne v noci. Na posledních 15 mil cesty.
"Kolují zvěsti o potížích na Tularoose", zeptal jsem se majitele stáje, koktavého Joea Lafelyho. Mezitím co mi ospalý černoch utahoval před další cestou podbřišník na koni. "Nevím a ani nechci vědět", zněla jeho odpověd. Jen se to ke mě doneslo na křídlech noci.
Rudě se lesknoucí měsíc pomalu nořil za hradbu černých borovic. Lesem se rozléhalo houkání sov a sýčků a psi se svěřovali se svými touhami měsíci. V nejtemnější hodině před ůsvitem, jsem překročil Nigger Head Creek. Temně se lesknoucí pruh země, lemovaný hustými stíny. Kůň mě přenesl přes mělký potok roubený mokrými kameny. A v nočním tichu se zvuk kopyt hlasitě rozléhal po okolí . Za Nigger Head Creek se rozkládala temná země, známá jako Kanaán.